MŮJ POHLED NA SVĚT SKRZE OBJEKTIV

To kino co bylo minule bylo značně prdlé, ale stálo zato se na to podívat, tak trochu  Superman, ale jinak. Jmenuje se to Hancock s Willem Smithem, když nebudete čekat zázraky, tak na to koukněte, je tam pár dobrých hlodů.

V pondělí je dohodnutá ta práce, tedy stehování šefové dcery, pro všechny doma, už má přítele jen tak pro informaci. Poslali mě do jakési prdele, ale našel jsem to. Furt si ale nemůžu zvyknout na ten bordel, co je všude v domácnostech. Stejné jako v homestay rodině. Ne že by to bylo špinavé, ale krámů a sraček co se všude valí zaházené oblečením. Když jsem to viděl, tak jsem si řek, že jsem podle toho úplně čistotný. Ponožky všude, košile v koutě, lentilky v gauči a dálkové ovladače snad v lednici. No na to, že to mělo být všechno spakované, to vypadalo katastrofálně.

Vzhledem k tomu, že jejich věk je okolo 24 (přestože vypadají si s přítelem spíš po 30-tce) tak všechno pronajímají. Minule jsem se trochu seknul s tou cenou těch  domů. Cena by prý vyšla na 600 - 800 tis AUD přičemž dojíždění do města je okolo 15 min autem. A prý šefův barák, který je jen 5 min jízdy blíž by vyšel na 1,2 mil AUD, přičemž je to prakticky stejné. Zahrady jsou tu velké asi jako doma před barákem a přestože tak prťavé, nikdo ji nemá pěknou, všude samý bordel. No když jsem jim řek, že máte zahradu asi jako zdejší park, tak jim vypadli oči z důlků.

No naházeli jsme to do nějakého ekvivalentu Avie a Jadd což je její kluk říká, že s tím pojede a já ho mám pronásledovat v jeho autě s dalšími věcmi. Ani nevím, kdy se to profláklo, ale jak zjistil, že mám řidičák i a tohle, jen mi hodil klíče a říká, že svoje auto má raději než půjčenou Avii. Vyměnili jsme si auta, a že ho mám následovat. (Nevím co tu mají za motory, ale jelo to i s nákladem jako závoďák, kopec nekopec, málem se protáčely i kola).

No konečně je konec, všechno hotové, hodlám vyrazit do druhé práce a v tom volá další šéf z minulého týdne, jestli chci zítra pracovat znovu na stěhování krámů z jedné školy do druhé.

Tak jsem si řek, zas z toho něco kápne a jeden den mě nezabije. To jsem však netušil, že toho bude tolik, že to byla náplň na celý týden a krom ma rketu jsem tam byl pořád. Stěhovali se kanceláře, se všemi složkami, papíry se studenty, co se prý musí archivovat 30 let a pak to zase zatřídit podle abecedy, což byl největší problém u „P“ kdy prakticky každý Ind má příjmení Patel. No ale už je naštěstí konec, jinak bych tam vážně porodil ježky.

Do pátku do večera je poměrně škaredě, tak to nevadilo a my ani nic neplánovali vzhledem k prdlému počasí. Já se jen těšil, že zůstanu v posteli celý den, ale když se po deváté probouzím a vidím jak je nádherně, volám ostatním, ale bez úspěchu. Jakožto spíš ranní ptáče co má rádo hlavně rána a když je důvod, tak nezáleží, jak brzy se vstává, mám značný problém se společností. Do 11:00 to nikdo ani nezvednul. Nobu byl nakaši po včerejší oslavě co měli v práci, Frank ochrápaný říká, že zavolá a příjde ke mně na barák později a Carrie říká, že okolo 13:00 mužem někam vypadnout. Trvalo mi 5 minut rozhodnout se, a když vidím to slunce, říkám si, seru na vás, trefím tam i sám.

A dobře jsem udělal, poblíž letiště je parádní jezero s parkem. Tak se mi podařilo ulovit nějaké fotky krajiny i ptactva. No a následně jsem pokračoval dál, kde by měla být pláž, ale prakticky to je jen mangrovová oblast, kde je udělaná řada procházek v oblasti, které jsou v oblasti přílivu. A přestože jsem tam moc animalů neviděl, tak alespoň fajn místa.

V neděli je chci vytáhnout na stejné místo, ale je zataženo a nikomu ani mě se nechce, tak si užívám chvíle volna a následně kecáme doma.