59. Velké přípravy
V pondělí zase začíná v kuchyni, kde mě už znají jako místního. Počítají dny do konce a prý až odejdu, tak už to nebude taková sranda, jako doteď. Je pravda, že se pořád jen smějeme, vůbec mi to nepřijde jako práce.
...
Nakupovat se tentokrát valí jak v úterý, tak i ve čtvrtek a sakum prdum mi to na konci týdne dá jen za práci ve škole 32 hod, což budou stejné peníze jako v práci v bance za 2 týdny.
...
V úterý večer volal šéf, že mám být zítra vyzvednout auto ve škole a vyrazit na Gold Coast. Tam mě prý někdo počká a následně naložíme nějaký nábytek a povalím zpět. Kupodivu jsem nádraží, kde jsme se měli potkat našel a když mi ten někdo volá, že mě nemůže najít, tak říkám, že jsem v oblasti pro vyzvedávání lidí na parkovišti. Žeprý tu ale nic takového není. Po dohadování jsme se našli, každý stál na jiném parkovišti, jak před budovou on za. Musel jsem se zasmát, když říkal, že tu žije několik let a ani neví, že tam je druhé parkoviště.
...
Pak už jsem ho jen pronásledoval, naložili jsme nějaké křesla, sedačku, stoly apod. Nakonec volal i boss a prý po cestě začlo pršet, tak mě posílají koupit pachtu. Vůbec netuším kde tu je nějaký obchod a když jsem ho našel, udělal jsem si tam exkurzi, vše si prošel, podíval, co mi bude chybět na cestování a nakonec našel i tu plachtu. Po hodině jsem ji přidělával na auto, dostal kafčo a rodinka už byla nějak busy, protože jim přijeli 2 kontejnery s nábytkem z Afriky, kde původně žili. Je to docela sranda, i ty obrovské kontejnery pro přepravu na lodích tu dorazily za necelé 2 měsíce.
...
Mimo jiné měli i otázky, jako co studuji, odkud jsem apod. Pomalu se začínám cítit jak idiot, přestože by se tak měli cítit spíš oni. Tak schválně, mají vyklápěcí sušák, který je v cestě, pokud chcete jít dovnitř. Zrovna doprala prádlo a za 5 minut mají přijít stěhováci. No a ona jestli bych ji jako inženýr mohl poradit, jestli to má pověsit teď nebo až odjedou.
...
Od středy odpoledne mám už i ten oficielní překlad řidičáku, nevypadá to nijak slavnostně, 66 AUD za jednu stránku mi stejně připadá drahé, ale alespoň svědomí je čistější.
...
Jak je vidět, tak štěstí mě ještě neopustilo, ve čtvrtek si říkám, už bych se měl začít dívat po tom, kde střelit kolo. Jdu okol nástěnky a někdo píše, že nutně jedno hledá. Jeden Brazilec, v pátek to okoukl, snažil se smlouvat jako každý správný ukecaný Jihoameričan snad až na nulu, ale když narazil na 110 AUD už se mnou nehnul, uškemral tedy 15 doláčů a já jsem stejně rád, že si ho vzal a ještě jsem na tom vydělal. Teoreticky i kdybych kolo hodil do příkopy, tak by to bylo levnější, než hromadná doprava za celou tu dobu.
...
S baterkou do noťase jsem nemoh najít žádný obchod, kde by mi ji vyměnily, tak jsem díky Peťovi splašil jednu po internetu a od patku je tady, což dává zase nějaké výhody na cestování. Díky tomu se mi snad podaří nadále vás informovat i na cestách.
...
V pátek jsem dohodl i kontrolu auta, ten prdlý řenem alternátoru jsem vyměnil sám, ale za ním je ještě jeden, který nejen nemám, ale taky se stávajícím nářadím je mimo moje možnosti. Možná je dobře že to vše prdlo teď, alespoň to bude nové a mám pocit, že i ten druhý řemen od klimatizace už nějakou dobu byl prdlý, protože vevnitř, to tak nechladilo, jak bych chtěl. A když už to bude v servisu, tak kouknou i na veškeré kapaliny apod.
...
Je to taky pátek, kdy Carrie dodělala školu a cítí se tak nadšeně a hladově, že jsme zašli do bufetu v Casinu. Ona to znala, já ne, ale vím, že by se vám tam líbilo. Vstup 20AUD ale jsou tam obložené stoly jak s teplými i studenými chody, mraky zákusků a i nějaké zmrzky. Jakmile jste uvnitř, můžete jíst, co se zlíbí a zodpovědně můžu říct, že jsem se doteď v Brisbane takhle nepřežral, 3x víc, než bych kdekoli jinde dostal za 20-ku a kdybych byl nafukovací, tak i víc, ale to už vážně nešlo.
...
Nakonec se jdeme projít a končíme v kině, kde je nějaký animovaný film. Tentokrát Walt E a rozhodně doporučuji. Prostředím ne tak dobré jako Shrek, ale je tam plno dobrých hlodů, za které jsem byl pokárán od Carrie, že se směji jen já. Ikdyž na procvičení angličtiny to moc nebylo, rozuměl bych tomu i v japonštině, páč se prakticky skoro vůbec nemluvilo.
...
A víkend je už ve shonu příprav, všechno uklidit, roztřídit papíry, vyházet všechno nepotřebné, pomalu začít balit, příští týden dokoupit poslední věci, rozloučit hlavně v pracích, protože moc známých už tu tak dlouho nezůstalo a brzy tradáááá.
...
Jo v sobotu se tu zastavil Taka, vůbec bych ho nepoznal, úplně jiný člověk, dost cestoval a pracoval na farmách, aby to zaplatil, ale hlavně vůbec nevypadá tak utahaně jak jsem ho znal a prý se i účastnil i toho maratonu na Gold Coast. Vážně dobrý a já čekal, že padne hodně brzy tak jak jsem ho znal. Tedy opravdu, co tě nezabije, to tě posílí, přestože říkal, že mnohokrát to bylo spíš to první.
...
A znovu se tu začali objevovat žaby, tedy ti místní obři „Cane Toad“ tak koukněte, kam se na to s velikostí hrabou naše ropuchy. S novým objektivem to ani nebylo tak složité.
A takhle se to začíná na ulicích pučet.
Náhledy fotografií ze složky Australské zvířata
