21. Dvacátý první týden
Doděláváme blok s 200 řádky ve Spring creek. Já už mám osobní odvoz s němcem Christianem samo sebou s levnější cenou a taky mě vozí zpět blíž k ubytovně. Co víc si v tomhle směru přát. Jinak práce je běh na dlouhou trať, ani se to nezdá, ale řádky jsou úplně nekonečné. Člověk aby si vzal jídlo do batohu, protože z půlky se mu už chodit zpět nechce.
...
Výborné ale na poslouchání hudby v iPodu. Tahle věc se mi tu vážně osvědčila, nahraju kde co, výdrž akumulátoru 3-4 dny a když nechci, neuslyším celé dny stejnou písničku.
...
Mimo jiné jsem si nahrál i japonštinu, tak mám možnost snažit se dál vzdělávat.
...
V průběhu týdne přejíždíme na další pole kousíček odtud. A to mě podrž, řádky se začínají prodlužovat a to už jsem si myslel, že 200 je dost. Tady nám ještě skoro stovečka naskočila navíc.
První část krása, jenže po hodině, jsme stále na stejném místě a stejně tak za další a další. Pití už nosím sebou do řádku a házím ho vždy před sebe. Nejen proto, abych ho měl po ruce, ale taky aby bylo vidět, že se vůbec pohybuju.
...
Když už to opravdu nejde, je asi něco v pr… a jako vždy to bývají tupé nůžky. Vytáhnout pilník, přebrousit a jede se dál. Stále nechápu, že nůžky jsou jak z plastelíny, od kdy jdou brousit nevím, ale tady jdou jak po másle.
...
O víkendech je vždy sranda, to je jediné co opravdu stojí zato. S všemi Vanuatánci je děsná sranda a aspoň to tu pořádně žije.
...
Rituálem se stává stále koukání na Friends a kuchtění něčeho pořádného. Doteď nechápu, jak všichni ti naši černoušci můžou jíst takové hromady jídla a kombinace. Snad vždy a všichni dělají hromadu rýže, tím zaplní celý talíř, na to naházejí nějaké nudle a nahoru mrsknou povětšinou kuře či rybu. Pro mě jídlo, tak na 3 dny a oni to sní na počkání a za chvíli jsou v kuchyni zpět, s tím že mají hlad.
...
Už jsem se dlouho nezmínil i o vemenu, stále tu je, přestože Andrew při úklidu našel moje DVD čka u něj v batohu. Nějak se to nedořešilo, Jude jen čeká na další záminku, aby ho mohla vykopnout. Každopádně stále je tu a my z něj máme pořád divadlo. Takového debila jsme ještě neviděli.
...
Dnes nás pobavil s kečupem. Samo sebou vzal flašku a skoro prázdná, tak co dát na špagety, že jo. Kde kdo by to sklepal či vymyslel nějakou další fintu, o však vymyslel úplně novou.
...
No schválně, koho by to napadlo dělat takto? Takže pořádný rozestup, levá noha krok dopředu, pravá krok dozadu. Pořádně se zapřít, flašu s kečupem do dlaně pravé ruky, tak aby mířila dnem dolů. A teď jako zběsilí roztočit. Připomíná hod diskem či kladivem, nebo odstředivku na krev. Po dvaceti otočkách zkontrolovat a znovu točit. Těm lepším se snad neurve dno a i vemenu se dnes podařilo neošpricnout celé stěny i se stropem. My ostatní se však chlamem jak malé děcka, tohle nikdo ještě neviděl. Ten blb nic nedělá jako kdokoli jiný, on snad i chčije odrazem o zeď.