23. Dvacátý třetí týden
Jezdíme celý týden do Seddonu, kousíček za místo kde jsme posledně zhazovali sítě. Jsou tu 4 bloky a tak nimi proplouváme, až to vypadá jak rychle to nebude hotové.
...
Z nejpomalejšího člena se stal supervisor, což mi jen připomnělo, vtip s tím, kdo to umí, ten to dělá a kdo to neumí, ten to řídí, což se zase ukázalo jako pravda.
...
My jsme spokojeni, páč ho známe a víme, jaký byl flink, tak nás ani nemůže prudit a buzerovat. Na jednu stranu se to ukazuje jako paráda, než se dostáváme ke konci týdne, kdy se nám to vymstilo. V moment kdy přišel hlavní šéf a řek že to je špatně. Zdrbal supervizora, ale my to musíme předělat a tak se znovu zdržujeme na procházení řádků znovu a znovu.
...
Každý z bloků je trošičku jiný, někde úplná pohodička, jinde se zapotíme. I délkově pokaždé něco jiného. Dva dny je takový fičák, že mě to málem odneslo. Oblečení naražené a utáhnuté, dokonce i větrovku, aby mě to nemělo šanci profouknout iPod jako obvykle a už se jede v nekonečném řádku.
...
Každý spěchá se stříháním, jen se dostat do dolíčku a užit si chvíli bezvětří. Ke konci týdne je toho postříháno tolik, že bych to na začátku týdne ani nečekal, prakticky celá plantáž hotová.
...