24. Dvacátý čtvrtý týden
Dostáváme se na nové místo, nikomu se nechce, páč tohle je snad nejznáměji obesrané místo od všech těch ovcí, člověk by ty ku….. nejraději postřílel.
Počasí tomu moc nepomohlo, je pěkně mokro po propršeném večeru. Člověk aby tu chodil jak baletka aby se všemu vyhnul, nebo jak to dopadlo i pro nás se vysral na to hledat kde je nasrané či ne. A jestli mi někdo bude říkat, že ovce dělají jen bobky, tak ať si mě nepřeje. Podle příručky by měli, ale tyhle tu příručku asi nečetli, daří se jim to jen zřídka.
...
Hlavní je zase něco vydělat a tak jdeme nato. Kupodivu je tu něco dobrého a tak to jde. Mimo to každý den jen zrychlujeme. V pondělí děláme 470 rostlin za den a ve čtvrtek už je to 570 za den. Nevím co se však pokazilo, ale při tempu co jsme nasadili je vše hotové již ve čtvrtek na konci dne. Na zítřek by se něco hodilo, ale vypadá to na obvyklý přesun.
...
Je pátek, a kdybychom věděli, co se dnes chystá, tak už teď vím, že by nikdy nepřišel. Zavezli nás na jedno místo do Seddonu dodělat pár řádků. Je nás tu jak psů a řádků moc není. Spokojeni opravdu nejsme a dáváme to i najevo. Kdyby sem dojela jen malá skupinka, bylo by to OK, pár lidí by z toho něco mělo, ale takhle zaplatíme víc za cestu sem, než to co jsme tu schopni vydělat.
...
Chtěli by jsme jít i v sobotu, jenže hlavní představenci jedou do Christchurch na rugby, takže se určitě dělat nebude.
...
Tento týden je prodán i náš baráček doma v ČR a blíží se stěhování. Pokud se odtud nedostanu zavčasu, tak už ho možná ani neuvidím. Sice se stěhuje prakticky za roh, ale i tak to bude jiné.