25. Dvacátý pátý týden
Pondělí chčije, je zase volno a já už pár dnů přebírám v hlavě co dál. Práce stojí za prd a asi by mě už bylo víc třeba doma, kde se bude stěhovat. Jedno s druhým a najednou jsem v cestovce a ptám se na letenku zpět. Ani jsem nečekal, že by to mohlo být tak rychlé, už 17.7 což je za necelé tři týdny letím zpět. To znamená další 2 týdny práce a pak už přípravy a odjezd.
...
No nato, že se to má odchod ze společnosti hlásit asi měsíc dopředu mám 2 týdny zpoždění. Naštěstí se mi podařilo v klidu vše vysvětlit a pohoda, o nic se nejedná.
...
Už se neví, kde by se šlo stříhat a tak pro změnu jedeme na stejné místo jako jsme původně shazovali sítě. S každým řádkem jsou nůžky horší a horší, už jsem došel do stádia, kdy budu muset koupit taky nový břit. Mám ale rekord, bude to můj první kupovaný, jednou jsem jen jeden dostal polo opotřebený, ale tohle bude první funglový. Když vše půjde dobře a nepokazím ho, snad se mi ho podaří vrátit i s nůžkami zpět a bude.
No parádička, jen co nasadím nový, jde to jako po másle, skoro jako bych ani nestříhal. Bloky teď jen proplouvám a ani se nezapotím. Pravda je, že pokud se o to nebudu starat, tak po prvním drastičtějším broušení bude práce zase složitější. Je to nabroušeno na dobrý úhel, pokud jde o nový kus, pak už nic.
...
Jak máme dostříháno, sedáme postupně do aut a odváží si nás na další část této plantáže. Hrk přes dvorek, otevřít dveře, rozhrnout ovce, šmik to doleva a za další brankou je skrývá část vinic patřících ke stejnému pozemku.
I v této čísti se jede dosti rychle a tak vinicemi postupujeme do kopce a z kopce. Jednou nám tu začíná chcát. Jak už je zvykem, dělá se dokud nejsme mokří a pak hurá do auta, kde se čeká jestli náhodou nepřestane. Pravda je, že povoluje a tak mizíme zpět do řádku. Jakmile však podruhé běžíme do auta, je odpískáno a jede se dom.
...
Příští den se v elánu pokračuje a já poprvé za celou dobu slyšel píseň od Eminema- Guilty Conscience. Nejde mi do hlavy, že za takovou dobu hraní jsem na ni ještě nenarazil, hned ji ohrávám několikrát dokola.
...
Dostříhali jsme se na další blok, tady jsou krátké řádky a hned si bereme 6. S takovou jsme ale brzy na konci a první kusy, co se už flákají, odváží vedení úplně na začátek. Jak známe za branku, přes stádo, další brankou a skrz dvůr.
...
Nevím, jestli to mám brát jako pochvalu či šanci nasrat mě, ale jelikož jsem už něco podobného dělal, dostávám od šéfa spešl úkol jen pro mě.
S pomocí takovéto ráčny dopnout dráty, jinak by se jim později namotali do stroje při trhání, jak jsou volné. Postup následovný, upnout jednu kladku, druhou, pořádně to vyšpónovat, přefiknout drát a znovu ho spojkou spojit a secvaknout.
Není to špatné, ale strašně pomalé, drbačka s plno úkoly, které nikdo neocení. Dokonce mi jednou přišel pomoct i majitel vinice, a ukazuje se jako fajn borec. Má přehled kdo odkud je a jaké národnosti jsou dobří pracanti. Směju se když nás Čechy chválí, a ukazuje na protější vinice, kde ostatní stříhají. „Vidíš“ říká, Češi a Slováci pilně makají, kdežto Francouzi a Brazilci jen postávají v řádku. Ani ho nemusím kontrolovat, páč je to pravda, už dávno to vím taky.
...
Ptá se mě na anglinu, kde jsem studoval, vypadá spokojeně, tak asi dobrý, taky jak dlouho tu budu, a proč jsme všichni na vinicích a podobně. Pohodový borec, ikdyž od prvního pohledu vypadá spíš naopak. Do konce týdne jsme hotovi i tu a můj poslední pracovní týden se pojede zase jinam.