26. Dvacátý šestý týden
Poslední týden se jezdí znovu do Seddonu. V pondělí jsem nestih odvoz, páč jsem šel vyzvednout letenku do cestovky a tak to vypadá, že budu celý den doma. Když v tom volá šéfik, že bude v Blenheimu na nákup a že by mě mohl vzít makat, pokud chci.
...
Za chvíli jsem tedy ready a máme sraz jako obvykle. Po cestě kecáme o všem možném, od učení angliny, jejich práci a budoucí vize až po můj náhlý odlet.
...
Z ničeho nic jsme ne vinicích a já dostávám svůj nekonečný řádek. Ostatní už makají a vydělávají těžké prachy, ale mě už je to docela volné, teď už se nezničím. Řádky jsou jako obvykle nekonečné, tohle není moje oblíbené místo, rostlin je běžně v řádcích okolo 300 a terén nahoru a dolů a znovu nahoru a dolů, člověk i zapomene odkud že to vlastně vyšel.
Netuším, kdy to bylo, ale po dodělání prvního bloku přichází šéf, jestli bych pro něj něco neudělal. Na výdělek to nebude, ale potřeboval by projít všechny řádky vinice a zkontrolovat napnuté dráty, případně je popřevěšovat.
...
Ooooooh to je dílo, říct „ne“ moc nemůžu, on mi taky vyšel vstříc s odletem, a je dáno.
...
Nachodím kilometrů a popřevěšuji kde co, než se z toho vyhrabu. Vůbec nevím jak nato a tak volím taktiku kontroly 6 řádků najednou, když je něco špatně, podlézám pod dráty a přitom si odpočítávám, o kolik polí jsem přelez, abych se úplně neztratil. Ani se mi na to nechce myslet, alespoň že je pěkné počasí, tak z toho mám vyloženě vycházkový den.
Trvá věčnost jen projít první blok a pak ještě hup do dalšího, který se už začal stříhat. Nevím, kdy se mi je všechny podařilo předehnat, ale jednou se tak stalo. Dostal jsem ještě jeden blok, kam se teprve půjde a jakmile budu mít hotovo, můžu se vrátit ke stříhání.
...
Po skončení jednoho takového plodného dne, jsem byl určen jako dobrovolník, ještě s jedním supervizorem a jedeme na místo, kde se stříhalo minulý týden dělat stejnou práci jako tu. Tedy v blocích, které se původně jen stříhalo, musíme vyšpónovat všechny dráty.
...
Tentokráte bez jakéhokoli utahování, na jednou sloupku dát drát prostě níž, na ostatních zase nahoru, čímž se vše vypne. Nic složitého, jen to ve dvou vše projít a bude.
...
Vypadá to na chvíli, ale omyl. První blok hotov, ale slunce už dávno zmizelo a je větší a větší tma. Za chvíli, aby jsme jeli autem, dotahovali z okna a přitom si svítili na cestu.
...
Poslední blok dopad tak, že už vůbec nic nevidím, jen se držím drátu a někde ho shazuji, jinde zase nahazuji. Je hotovo a nezbývá než najít auto někde na opačné stráni. Svítíme jen mobilem, snad ho najdem.
...
Poslední dny týdne se vracím ke stříhaní a do konce týdne je zase vše hotovo. Jako bonus jsme se dostali hned vedle zavlažovací nádrže, která vypadá jako fajn jezero. Mít to doma, tak by se v zimě parádně bruslilo, či jinak v létě koupalo a jezdilo na kajaku.
Dofíkáno, padla, zbývá dojít na začátek a zanedlouho se bude odpískáno a pojede se.
...
A tohle je můj poslední pohled na práci, traktor se šéfem a tím zku… trhacím zařízení.
Stačilo, je pátek 10.7.2009 a tímto končím s vinicemi.